Dům č.p. 135
Měšťanský dům čp. 135 tvoří součást řadové zástavby západní strany Horní ulice, nachází se nedaleko jejího křížení s ulicí Solní. Jeho vlastníkem je město Prachatice.
Dům je původem gotický, který byl upraven renesančně, následně také po velkém požáru města z roku 1832 a poté několikrát v průběhu 20. století. Po novodobých úpravách dvoupatrová budova se čtyřosým uličním průčelím s gotizující vápennou jednovrstvou hrubě zatřenou (strukturální) omítkou s hlazenými pačokovanými šambránami okolo oken a vstupních dveří a hlazeným pačokovaným vlysem pod římsami. Na obou okrajích uličního průčelí je bosáž střídajících se širších a užších kvádříků s hlazeným povrchem. Hlazené prvky mají v omítce orýsovanou konturu. Dveřní vstupní otvor ve druhé ose v přízemí je segmentově zaklenut.
Dalším zajímavým prvkem fasády jsou profilovaná žulová ostění tří oken v levé části hlavní plochy průčelí, která byla novodobě doplněna na základě hloubkového stavebně historického průzkumu z roku 1979. Mezi prvním a druhým patrem je při pravé straně průčelí úzká nika s parapetem z pálených cihelných dlaždic.
Image.ashx
Image.ashx
rvní zmínky o Dubu spadají do let 1274. Původně na místě dnešního zámku stávalo tvrziště, později tvrz, hrad a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný.
Jedním z prvních majitelů je uváděn Jan z Dubu, ale o něm se mnoho zpráv nedochovalo. Mnohem více zpráv je o rodu Dubských z Třebomyslic, který sídlil na Dubu v 1.polovině 15.století. Rod Dubských z Třebomyslic byl významný český rod, který za krále Václava IV. a později Ladislava, získal velké majetky převážně na Moravě, a proto nakonec prodal Dub a přesídlil úplně na Moravu. Potomci tohoto hraběcího rodu dodnes vlastní zámek Lysice na Moravě.
Dalším významným rodem, sedícím na Dubu, byl rytířský rod Boubínských z Újezda. Z tohoto rodu vynikal zvláště Petr Boubínský, který byl členem družiny skvělého Viléma z Rožmberka. Rytíř Petr Boubínský byl nesmírně charismatický muž, který požíval důvěry Viléma z Rožmberka, doprovázel ho na cestách, honech a slavnostech, ale byly mu svěřovány i diplomatické úkoly. Byl např. mezi vyvolenci, kteří jednali o polskou korunu pro rakouský císařský dvůr, kdy Vilém z Rožmberka svojí výmluvností získal polskou korunu takřka pro sebe.
Prvními dochovanými pozůstatky po předchozích majitelích jsou dva alianční znaky Říčanů a Hodějovských (nad oknem východního křídla a u krbového ostění v hale). Pavel Kavka z Říčan byl jedním ze zemských správců za stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 až 1620. Po porážce na Bílé hoře sice nebyl popraven, jelikož nestál na špičce odboje, ale byl uvězněn na hradě Zbiroze a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Teprve když v roce 1622 jeho manželka, rozená Anežka Hodějovská z Hodějova, vyplatila čtvrtinu hodnoty statku, byl Dub převeden na její jméno. Po složení dalšího finančního obnosu byl i Pavel Kavka osvobozen, ale jeho zdraví bylo útrapami věznění tak podlomeno, že za necelý rok po svém propuštění umírá.