Dům č.p.31
Dům č.p. 31 se nachází v pohledově exponované poloze vedle kostela sv. Jakuba Většího v Děkanské uličce. Jeho vlastníkem je Římskokatolická farnost Prachatice.
Jednopatrový dům má současný rozsáhlý půdorys ve tvaru L na severovýchodním nároží bloku zástavby jižně u kostela sv. Jakuba Většího. Jeho architektonický vývoj byl velmi zdlouhavý a složitý. Dům má gotické jádro, dostavěné renesančně a dále barokně a klasicistně upravené.
Východní křídlo do Parkánu bylo převážně vystavěno v renesanci. Součástí jeho průčelní zdi je v úrovni přízemí původní středověká kamenná městská hradba z konce 14. století, jejíž šíře dosahuje 200 cm a ve které jsou prolomeny tři nevelké okenní otvory s hlubokými okenními nikami.
Sklepy domu jsou provedeny jen pod částí půdorysu dostavěné renesanční části severního (vstupního) křídla, ve dvou výškových úrovních. K domu náleží uzavřený poměrně rozsáhlý dvůr, přístupný také z ulice Věžní.
Dům č.p. 31 je historicky užíván jako fara (farnost poprvé zmíněna k roku 1352), resp. děkanství (povýšením farnosti na děkanství roku 1579). Písemné záznamy o budově děkanství se v archivních pramenech dochovaly od druhé poloviny 18. století.
rvní zmínky o Dubu spadají do let 1274. Původně na místě dnešního zámku stávalo tvrziště, později tvrz, hrad a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný.
Jedním z prvních majitelů je uváděn Jan z Dubu, ale o něm se mnoho zpráv nedochovalo. Mnohem více zpráv je o rodu Dubských z Třebomyslic, který sídlil na Dubu v 1.polovině 15.století. Rod Dubských z Třebomyslic byl významný český rod, který za krále Václava IV. a později Ladislava, získal velké majetky převážně na Moravě, a proto nakonec prodal Dub a přesídlil úplně na Moravu. Potomci tohoto hraběcího rodu dodnes vlastní zámek Lysice na Moravě.
Dalším významným rodem, sedícím na Dubu, byl rytířský rod Boubínských z Újezda. Z tohoto rodu vynikal zvláště Petr Boubínský, který byl členem družiny skvělého Viléma z Rožmberka. Rytíř Petr Boubínský byl nesmírně charismatický muž, který požíval důvěry Viléma z Rožmberka, doprovázel ho na cestách, honech a slavnostech, ale byly mu svěřovány i diplomatické úkoly. Byl např. mezi vyvolenci, kteří jednali o polskou korunu pro rakouský císařský dvůr, kdy Vilém z Rožmberka svojí výmluvností získal polskou korunu takřka pro sebe.
Prvními dochovanými pozůstatky po předchozích majitelích jsou dva alianční znaky Říčanů a Hodějovských (nad oknem východního křídla a u krbového ostění v hale). Pavel Kavka z Říčan byl jedním ze zemských správců za stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 až 1620. Po porážce na Bílé hoře sice nebyl popraven, jelikož nestál na špičce odboje, ale byl uvězněn na hradě Zbiroze a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Teprve když v roce 1622 jeho manželka, rozená Anežka Hodějovská z Hodějova, vyplatila čtvrtinu hodnoty statku, byl Dub převeden na její jméno. Po složení dalšího finančního obnosu byl i Pavel Kavka osvobozen, ale jeho zdraví bylo útrapami věznění tak podlomeno, že za necelý rok po svém propuštění umírá.