Hřbitovní kostel svatých apoštolů Petra a Pavla

Založením románský, v současné podobě však raně gotický kostel sv. ap. Petra a Pavla z druhé poloviny 13. století s barokními úpravami, se nachází na městském hřbitově, mezi Prachaticemi a Starými Prachaticemi. Z Prachatic sem lze dojít Svatopetrskou cestou, lemovanou Božími mukami a výklenkovými kapličkami, která je součástí značené naučné stezky okolo města. Jeho vlastníkem je město Prachatice.

Kostel je jednolodní s východně navazujícím menším presbytářem se sanktusovou vížkou a přilehlou sakristií a dále se zvonovou věží na straně západní.

Presbytář je zaklenut dvěma poli masivní žebrové křížové klenby. Stěny interiéru presbytáře jsou zdobeny gotickými nástěnnými malbami, na severní straně malbou Posledního soudu z první poloviny 16. století, na jižní straně fragmentem malby asi z 15. století. V levé (severní) stěně je také zapuštěný sanktuář s gotickou kovanou mřížkou. Loď kostela je plochostropá s dřevěným trámovým stropem.

Fasáda východní stěny presbytáře obsahuje v úrovni přízemí nástěnnou malbu z první poloviny 14. století zobrazující Smrt Panny Marie v tradičním středověkém pojetí. Okolo ležící Panny Marie jsou shromážděni apoštolové s Kristem uprostřed, který drží v náručí duši Panny Marie v podobě dívčí postavy. Jde o vzácný příklad gotické nástěnné malby dochované v exteriéru kostela.

Až do sedmdesátých let minulého století byl kostel považován čistě za stavbu raně gotickou, jejíž původní podoba byla pozdějšími úpravami značně změněna. Při stavebním a archeologickém průzkumu kostela v roce 1971 však byly nalezeny zbytky románského kvádříkového zdiva, které prokázaly vznik kostela již v 12. století. Jedná se tak o nejstarší prachatickou stavbu. V místě dnešního kostela tedy už ve 12. století stál menší románský kostelík, ze kterého se dochovala část kamenného kvádříkového zdiva včetně okénka v severní zdi. Objevené románské kvádříkové zdivo s lícovou úpravou spár je částečně odhaleno v interiéru kostelní lodi na části severní stěny. Převažující zdivo kostela je gotické, které se odlišuje od románského, neboť není kvádrové. Venkovní hrubé omítky světlé cihlově červené barvy jsou převážně novodobé. Imitují gotické omítky a vzhledově sjednocují románské a gotické zdivo. Opraveny byly v letech 2020 a 2021.

V roce 1579 došlo ke zničení krovu kostela bleskem. Věž kostela byla vystavěna v 16. století. Místnost pod zvonovou věží, sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou, obsahuje na stěnách zachované nápisy a kresby z 16. a 17. století, tzv. grafity, provedené červenou hlinkou žáky prachatické městské školy. Restaurovány byly roku 2009.

Kostel prošel v 17. a 18. století četnými úpravami, z nichž nejvýznamnější jsou barokní z 18. století. Okna jsou rovněž barokní. V roce 1756 byla zvonová věž zakryta hruškovitou bání. Současná jehlanová střecha věže byla provedena v roce 1891. V roce 1897 byla nad presbytářem vystavěna menší věžička (sanktusník), ve které je malý, nepoužívaný, ocelový zvon z počátku 20. století.

V 16. a 17. století kostel sloužil jako pohřební místo majitelů tvrze v Bělči a prachatických měšťanů. Vysvěcen byl roku 1595 pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé.

Věž kostela je osazena dvěma historicky cennými zvony. Starší pozdně gotický menší zvon o dolním průměru 805 mm, výšce 825 mm, hmotnosti cca 400 kg a ladění c2 pochází z roku 1496 od pražského zvonařského mistra Jana Konwarze. Povrch zvonu je zdoben reliéfem sv. Petra v pětibokém orámování a naproti umístěným reliéfem sv. Pavla. Plášť dále obsahuje dvě řádky nápisu v linkách, obsahující informaci o letopočtu a dni provedení a o zvonaři. Koruna zvonu je šestiuchá s uchy zdobenými plastickým nahoru otevřeným pletencem v linkách a uspořádanými do kříže.

Větší a mladší barokní zvon o dolním průměru 925 mm, výšce 900 mm, hmotnosti cca 530 kg a ladění as1 zhotovil roku 1665 významný zvonař Štěpána Pricqueye z Klatov. Povrch zvonu je bohatě zdoben, zejm. pásem a prvky ornamentální výzdoby, reliéfem polopostav sv. ap. Petra a Pavla umístěným ve dvojité arkádě, reliéfem zvonařské značky v kartušovém štítku s třířádkovou signaturou, zobrazením Kalvárie s Ježíšem Kristem na kříži, Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou. Výzdobu doplňují nápisy pojednávající o době zhotovení a o zvonaři. Koruna zvonu je rovněž šestiuchá s uchy uspořádanými do kříže a zdobenými plastickými oblouny a vpředu hlavičkami.

Oba historické zvony, patřící k původnímu vybavení kostela, byly v roce 2011 Ministerstvem kultury prohlášeny za kulturní památku. Důvodem prohlášení byla původnost zvonů a jejich kvalitní datované a signované provedení, představující ukázku pražského a klatovského zvonařství z 15. a 17. století. Dodnes se dochovaly v původním stavu se všemi uměleckořemeslnými detaily a jsou funkční. V roce 2008 bylo provedeno jejich očištění a konzervace, opraveno bylo technické vybavení zvonů. Současně byl instalován nový elektrický pohon s šetrnějším bezkontaktním přenosem hnací síly na principu magnetického polštáře, který nahradil předchozí nevhodný přímý řetězový elektrický pohon.

Třetí pole zvonové stolice patřilo do první světové války nejmenšímu zvonu z roku 1839 o průměru 53 cm, výšce 50 cm a hmotnosti cca 100 kg od Karla Bellmanna z Prahy – Nového Města. Tento zvon nebyl původním, nýbrž nahrazoval zvon dříve ukradený a v první světové válce byl rekvírován. Místo něj byl roku 2008 osazen zcela nový zvon o hmotnosti 162 kg, spodním průměru 63 cm, výšce 60 cm a ladění E2, který odlila Zvonařská dílna Tomášková-Dytrichová s.r.o. v Brodku u Přerova. V symbolice upomínky našich nejbližších zemřelých byl pojmenován Nejsvětější trojice.

V presbytáři jsou umístěny dvě malované dřevěné cechovní lavice. Jedna lavice má plné čelo, druhá čelo dělené s průchodem uprostřed. Obě jsou truhlářsky zpracované s malířskou výzdobou odkazující k cechu mlynářskému. Představují ukázku umělecko-řemeslné tvorby a odkaz na cechovní tradice dané doby a lokality, kdy mlynářství patřilo mezi uctívané významné řemeslo. Zástupci cechů sedávali při bohoslužbách ve vyhrazených lavicích s vyobrazením příslušných cechovních znaků a patronů. Lavice tak tvoří nedílnou součást interiéru kostela, ve kterém byly umístěny v presbytáři. Lavice s plným čelem má rozměry 190 x 114 x 95 cm. Malířsky vaječnou temperou je pojednáno čelo a opěradlo. Čelo nese vyobrazení dvou arkád se třemi podpěrnými pilastry s  dekorem vegetace, přitom hlavice, patka i svislé ohraničení pilastrů je současně plasticky zvýrazněno profilovaným lištováním. Každou arkádu vyplňuje malované mlýnské kolo a kraje nad hlavicemi pilastrů andílčí maskarony. Pod mlýnskými koly jest letopočet 1702. Na opěradle je zobrazen středový rostlinný motiv, doplněný po stranách slovy JOSEPH a ANNA. Restaurována byla roku 2020.

Lavice s děleným čelem má rozměr 112 x 258 x 97 cm. Malířsky je pojednáno dvoudílné čelo, nesoucí na obou částech vyobrazení arkády s jedním obloukem podepřeným lizénami s  dekorem vegetace. Každou arkádu vyplňuje malované mlýnské kolo a kraje nad lizénami andílčí maskarony. Pod mlýnským kolem jest letopočet 1660. Při horním okraji čela je nápis sdělující, že tato stolice náleží poctivému řemeslu mlynářskému p. cechmistra Josefa Pelikána a Symona Ssemrile. Restaurována byla roku 2019.

V interiéru lodi kostela je uložen soubor erbovních a figurálních kamenných náhrobků příslušníků místní šlechty z přelomu 16. a 17. století. Ve vnějším líci jižní stěny lodi je zasazena náhrobní deska Jiřího Rosenthalera z roku 1570.

V levé části vítězného oblouku jsou umístěny dřevěné polychromované plastiky sv. ap. Petra a Pavla, kterým je kostel zasvěcen. Na pravé straně je sousoší Kalvárie obsahující tři dřevěné polychromované figurální plastiky neznámého autora, při čelním pohledu stojí vlevo ukřižovaného Ježíše Krista pod křížem Panna Marie, matka Ježíšova, vpravo sv. Jan Evangelista, bratranec Ježíšův a jeden z jeho dvanácti učedníků (apoštolů), kterého Ježíš nejvíce miloval. Na přelomu 19. a 20. století byly dřevořezby součástí bočního oltáře kostela, dodnes nedochovaného. Sousoší Kalvárie bylo restaurováno v rozmezí let 2010 až 2012. Postava Krista výšky 240 cm je ukřižována na kříži vysokém 370 cm, šířka rozpažených rukou je 120 cm, délka vodorovného břevna kříže 130 cm. Socha pochází z druhé poloviny 18. století. Jde o tradiční kompozici Krista trpícího na kříži, v pase přepásaného bílou bederní rouškou. Tmavě hnědý kříž je osazen do dřevěného polychromovaného soklu ve tvaru zeměkoule obtočené hadem, stříbřeného se zelenou lazurou. Horní část vertikálního břevna kříže doplňuje emblém (plaketa) s monogramem Krista – INRI. Dřevořezba podává motiv realisticky se solidním plastickým zpracováním těla s významnou anatomickou modelací.

Plastika sv. Jana Evangelisty má výšku 180 cm, šířku 80 cm a hloubku 40 cm. Postava je celistvě oděna šatem s pláštěm na ramenou. Její zhotovení se původně odhadovalo na druhou polovinu 18. století, na základě poznatků z restaurování nelze vyloučit její dřívější datování už v rámci raného baroka. Socha Panny Marie je vysoká 180 cm, široká 70 cm a hluboká 40 cm. Celistvě je oděna šatem krytým pláštěm.

Od roku 2020 jsou v lodi kostela umístěny dvě chórové lavice a v presbytáři původně opatské křeslo, které sem byly dočasně přemístěny ze zdejšího kostela sv. Jakuba Většího. Městu Prachatice byly dlouhodobě zapůjčeny Římskokatolickou farností Prachatice v souvislosti s rekonstrukcí kostela sv. Jakuba, v rámci které je nově pojednán jeho interiér. Soubor dvou chórových lavic a původně opatského křesla tvoří součást mobiliáře místního kostela sv. Jakuba od 80. let 18. století, kdy (spolu s dalšími prvky) je zakoupil prachatický měšťan a rychtář Karel Hoslovský, aby je následně daroval jako vybavení kostela sv. Jakuba v Prachaticích. Pochází ze zrušeného benediktínského kláštera s kostelem sv. Jana pod Skalou u Berouna. Lavice s křeslem jsou barokní bohatě řezbářsky zdobené, vytvořené roku 1711 ve stejném stylu z dubového dřeva. Každá lavice poskytuje 10 oddělených míst k sezení s područkami a opěradlem v rámci vysoké zadní stěny, která je bohatě zdobena řezbami, obsahujícími vždy např. plastické obdélníkové kazety, ústřední výjevový reliéf uprostřed a reliéf na bočním prodloužení zadní stěny vždy u vstupu do lavice z jedné strany. Poprsnice obou lavic rovněž obsahují plastické kazety a vždy dva reliéfy. Horní hrana zadní stěny nese na obou lavicích uprostřed plastiku anděla a po obou stranách vázy. Ústřední reliéf vyobrazuje na jedné lavici postavu Kristovu v oblacích s andílky, nesoucími nástroje jeho utrpení; na druhé lavici Zmrtvýchvstání. Reliéf na bočním prodloužení zadní stěny vypodobňuje na jedné lavici Boha Otce v ohnivém Eliášově voze v oblacích; na druhé lavici sv. Trojici v oblacích se skupinou starozákonních postav a světců na zemi. Reliéfy na poprsnici zobrazují na jedné lavici mnichy v chórové lavici a výjevy vyhnání z ráje, Zvěstování a práce Adama a Evy; na druhé lavici jde zřejmě o téma z historie benediktinského kláštera s klášterními budovami v pozadí. Křeslo dosahuje výšky 3 m díky vysokému opěradlu s baldachýnem (stříškou) podepíraným dvěma anděly a zdobeným prolamovanou volutovou římsou s klenákem a nahoře krucifixem a dvěma andělíčky. Opěradlo je zdobeno také oválem s vyobrazením Boha Otce a zeměkoule se symboly lidskými, zvířecími a čtyř světadílů. Poprsnice křesla obsahuje kartuši s motivy volut, kapek a reliéfní výjev muzicírujících andělů a symbol sv. Trojice. Chórové lavice i opatské křeslo jsou zapsány jako movité kulturní památky. Restaurovány byly v letech 2014 až 2017.

V letech 1996 a 2003 byly na kostele provedeny práce směřující k odvlhčení obvodového zdiva a umožňující odvětrávání a vysychání nosných konstrukcí (odvětrávací kanálky podél obvodového zdiva). Přitom došlo k objevení několika zajímavých nálezů, například k odkrytí zazděných vstupních otvorů do podzemní krypty pod sakristií. Roku 2007 byla provedena oprava dřevěných konstrukcí zvonové stolice a krovu věže kostela, kterou bylo odstraněno nežádoucí přenášení vibrací vlastní zvonové stolice při zvonění do krovu a zdiva věže a rovněž byly nahrazeny prvky narušené houbou. V roce 2010 došlo k realizaci nové uzemňovací soustavy hromosvodové soustavy kostela.