Dům č. p. 156 Neumannova ulice
Měšťanský dům čp. 156 v Neumannově ulici se nachází u východního konce Neumannovy ulice při jejím vyústění do Kostelního náměstí.
Jedná se původně o gotický dům, přestavěný renesančně ve druhé polovině 16. století a následně rozsáhle klasicistně v 19. století, zřejmě vlivem velkého požáru města v roce 1832. Tehdy byla, stejně jako u většiny prachatických domů, odstraněna renesanční atika s obloučkovými štítky, obíhající předtím celý obvod domu, a střecha byla přeřešena z původní zaatikové negativně sedlové se středním úžlabím a výtokovým otvorem v atice průčelí do klasické sedlové střechy s okapem podél průčelí.
Zadní průčelí domu obsahuje původní středověkou gotickou kamennou hradbu, která v první polovině 15. století nahradila původní opevnění města budované od první poloviny 14. století v podobě zřejmě nasypaného zemního valu s dřevěnými sruby a kůly (palisádami).
rvní zmínky o Dubu spadají do let 1274. Původně na místě dnešního zámku stávalo tvrziště, později tvrz, hrad a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný.
Jedním z prvních majitelů je uváděn Jan z Dubu, ale o něm se mnoho zpráv nedochovalo. Mnohem více zpráv je o rodu Dubských z Třebomyslic, který sídlil na Dubu v 1.polovině 15.století. Rod Dubských z Třebomyslic byl významný český rod, který za krále Václava IV. a později Ladislava, získal velké majetky převážně na Moravě, a proto nakonec prodal Dub a přesídlil úplně na Moravu. Potomci tohoto hraběcího rodu dodnes vlastní zámek Lysice na Moravě.
Dalším významným rodem, sedícím na Dubu, byl rytířský rod Boubínských z Újezda. Z tohoto rodu vynikal zvláště Petr Boubínský, který byl členem družiny skvělého Viléma z Rožmberka. Rytíř Petr Boubínský byl nesmírně charismatický muž, který požíval důvěry Viléma z Rožmberka, doprovázel ho na cestách, honech a slavnostech, ale byly mu svěřovány i diplomatické úkoly. Byl např. mezi vyvolenci, kteří jednali o polskou korunu pro rakouský císařský dvůr, kdy Vilém z Rožmberka svojí výmluvností získal polskou korunu takřka pro sebe.
Prvními dochovanými pozůstatky po předchozích majitelích jsou dva alianční znaky Říčanů a Hodějovských (nad oknem východního křídla a u krbového ostění v hale). Pavel Kavka z Říčan byl jedním ze zemských správců za stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 až 1620. Po porážce na Bílé hoře sice nebyl popraven, jelikož nestál na špičce odboje, ale byl uvězněn na hradě Zbiroze a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Teprve když v roce 1622 jeho manželka, rozená Anežka Hodějovská z Hodějova, vyplatila čtvrtinu hodnoty statku, byl Dub převeden na její jméno. Po složení dalšího finančního obnosu byl i Pavel Kavka osvobozen, ale jeho zdraví bylo útrapami věznění tak podlomeno, že za necelý rok po svém propuštění umírá.