Vítkův Hrádek

Nejvýše položený hrad v Čechách (1053 m.n.m.) s největší dochovanou obytnou věží.

Vybudováním střeženého hraničního pásma a vojenské pozorovatelny byla po 2. světové válce až do roku 1990 návštěva tohoto místa znemožněna.
Hrad byl opět zpřístupněn veřejnosti po 60 letech v roce 2005 u příležitosti 200. výročí narození A. Stiftera. Celou opravu zabezpečilo Občanské sdružení Vítkův Hrádek jako symbol „vzájemnosti“ a jeho cílem bylo nejen obnovení významné kulturní památky, ale i vytvořit místo setkávání česky a německy mluvících lidí na rozhraní tří států – Česka, Rakouska a Německa.

Vítkův Hrádek se nachází na pravé straně Lipenského jezera nad osadou Sv. Tomáš, 6 km od obce Přední Výtoň a 7 km od městečka Frymburk.
Zajímavostí je, že zde byl v roce 1394 krátce vězněn panskou šlechtou král Václav IV., syn krále Karla IV. a také toto kouzelné místo navštívil v roce 1861 korunní princ Rudolf, syn císaře Františka Josefa.
Vítkův Hrádek ( Wittinghausen ) byl založen v pol. 13. stol. Vítkem z Krumlova jako správní středisko kolonizovaného území a jako strážní hrad obchodní stezky z Rakous do Čech.
Po vymření krumlovské větve Vítkovců přešel hrad v roce 1302 do vlastnictví Rožmberků.
Roku 1602 poslední rožmberský vladař Petr Vok ve finanční tísni prodává krumlovské panství
i s Vítkovým hrádkem císaři Rudolfu II. a ještě roku 1621 je na hradě císařská posádka.

Od roku 1948 až do 1989 byl Vítkův Hrádek využíván armádou jako hláska protivzdušné obrany, nezadržitelně chátral a byl v havarijním stavu předán obci Přední Výtoň, která ho v tomto stavu pronajala Spolku přátel Vítkova Hrádku, které nejdříve nechalo zpracovat studii na využití Vítkova Hrádku, následoval stavebně technický a stavebně historický průzkum vč. rešerší. Dále bylo provedeno změření hradu a hradeb a byl dokončen archeologický průzkum.

Pro svoji zdaleka viditelnou polohu na nezalesněném hraničním hřebeni a bohatou historii se stal Vítkův Hrádek romantickým inspiračním zdrojem malířů a spisovatelů.

rvní zmínky o Dubu spadají do let 1274. Původně na místě dnešního zámku stávalo tvrziště, později tvrz, hrad a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný.

Jedním z prvních majitelů je uváděn Jan z Dubu, ale o něm se mnoho zpráv nedochovalo. Mnohem více zpráv je o rodu Dubských z Třebomyslic, který sídlil na Dubu v 1.polovině 15.století. Rod Dubských z Třebomyslic byl významný český rod, který za krále Václava IV. a později Ladislava, získal velké majetky převážně na Moravě, a proto nakonec prodal Dub a přesídlil úplně na Moravu. Potomci tohoto hraběcího rodu dodnes vlastní zámek Lysice na Moravě.

Dalším významným rodem, sedícím na Dubu, byl rytířský rod Boubínských z Újezda. Z tohoto rodu vynikal zvláště Petr Boubínský, který byl členem družiny skvělého Viléma z Rožmberka. Rytíř Petr Boubínský byl nesmírně charismatický muž, který požíval důvěry Viléma z Rožmberka, doprovázel ho na cestách, honech a slavnostech, ale byly mu svěřovány i diplomatické úkoly. Byl např. mezi vyvolenci, kteří jednali o polskou korunu pro rakouský císařský dvůr, kdy Vilém z Rožmberka svojí výmluvností získal polskou korunu takřka pro sebe.

Prvními dochovanými pozůstatky po předchozích majitelích jsou dva alianční znaky Říčanů a Hodějovských (nad oknem východního křídla a u krbového ostění v hale). Pavel Kavka z Říčan byl jedním ze zemských správců za stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 až 1620. Po porážce na Bílé hoře sice nebyl popraven, jelikož nestál na špičce odboje, ale byl uvězněn na hradě Zbiroze a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Teprve když v roce 1622 jeho manželka, rozená Anežka Hodějovská z Hodějova, vyplatila čtvrtinu hodnoty statku, byl Dub převeden na její jméno. Po složení dalšího finančního obnosu byl i Pavel Kavka osvobozen, ale jeho zdraví bylo útrapami věznění tak podlomeno, že za necelý rok po svém propuštění umírá.

Více zde: https://zamekdub.webnode.cz/news/historie/