Štěpánčin park
Štěpánčin park je nejstarším městským parkem v Prachaticích. Nachází se na jihozápadním okraji Městské památkové rezervace Prachatice u křižovatky ulic Hradební, Solní a Zlatá Stezka. Park zabírá výměru přibližně 0,44 ha a leží v nadmořské výšce cca 574 m n.m.
Na místě parku se původně nacházel tzv. pevnostní rybník, který v dobách ohrožení města napájel vodou hradební příkop.
Na konci 19. století na místě zmíněného rybníka založil Okrašlovací spolek v Prachaticích městský park, jakožto arboretum se vzácnými listnatými a jehličnatými dřevinami a s dřevěným altánem uprostřed. Park byl otevřen v roce 1881, přičemž na počest nevěsty rakousko-uherského korunního prince Rudolfa, belgické princezny Stefanie, byl nazván Štěpánčiným sadem.
Původně kolem parku býval železný plot, na noc se prostor uzavíral. Plot byl částečně odstraněn během 2. světové války a definitivně potom v padesátých letech 20. století. Od té doby dosud je park volně přístupný bez omezení.
Uprostřed parku se nachází dřevěný altán o průměru 4,5 m, obnovený roku 2014 poté, co původní zničil spadlý strom.
V parku rostou listnaté i jehličnaté stromy, např. buky, javory, lípy, duby, borovice, smrk. Roste zde také více zajímavých, vzácně se vyskytujících druhů, např. jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.), dřezovec trojtrný (Gleditsia tricantohs L.), dřín obecný (Cornus mas L.) dub červený (Qercus rubra L.) a další.
V roce 1998 byl na jižním okraji parku u ulice Hradební umístěn úvodní panel naučné stezky po stopách významné středověké obchodní cesty, tzv. Zlaté stezky.
rvní zmínky o Dubu spadají do let 1274. Původně na místě dnešního zámku stávalo tvrziště, později tvrz, hrad a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný.
Jedním z prvních majitelů je uváděn Jan z Dubu, ale o něm se mnoho zpráv nedochovalo. Mnohem více zpráv je o rodu Dubských z Třebomyslic, který sídlil na Dubu v 1.polovině 15.století. Rod Dubských z Třebomyslic byl významný český rod, který za krále Václava IV. a později Ladislava, získal velké majetky převážně na Moravě, a proto nakonec prodal Dub a přesídlil úplně na Moravu. Potomci tohoto hraběcího rodu dodnes vlastní zámek Lysice na Moravě.
Dalším významným rodem, sedícím na Dubu, byl rytířský rod Boubínských z Újezda. Z tohoto rodu vynikal zvláště Petr Boubínský, který byl členem družiny skvělého Viléma z Rožmberka. Rytíř Petr Boubínský byl nesmírně charismatický muž, který požíval důvěry Viléma z Rožmberka, doprovázel ho na cestách, honech a slavnostech, ale byly mu svěřovány i diplomatické úkoly. Byl např. mezi vyvolenci, kteří jednali o polskou korunu pro rakouský císařský dvůr, kdy Vilém z Rožmberka svojí výmluvností získal polskou korunu takřka pro sebe.
Prvními dochovanými pozůstatky po předchozích majitelích jsou dva alianční znaky Říčanů a Hodějovských (nad oknem východního křídla a u krbového ostění v hale). Pavel Kavka z Říčan byl jedním ze zemských správců za stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 až 1620. Po porážce na Bílé hoře sice nebyl popraven, jelikož nestál na špičce odboje, ale byl uvězněn na hradě Zbiroze a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Teprve když v roce 1622 jeho manželka, rozená Anežka Hodějovská z Hodějova, vyplatila čtvrtinu hodnoty statku, byl Dub převeden na její jméno. Po složení dalšího finančního obnosu byl i Pavel Kavka osvobozen, ale jeho zdraví bylo útrapami věznění tak podlomeno, že za necelý rok po svém propuštění umírá.